Populární polský režisér Wojciech Smarzowski, kterému LFŠ věnovala před dvěma lety retrospektivu, si odskočil z natáčení své novinky v Česku, aby v Uherském Hradišti uvedl svůj poslední film Volyň. Před projekcí si převzal Výroční cenu AČFK, po ní pak dlouho diskutoval s diváky drsného dramatu o válečných masakrech ve volyňské oblasti.

“Pocházím z Podkarpatí a nejhorší nadávky, co jsem jako kluk znal, byly: kokot, žid a banderovec. Jejich smysl jsem začal chápat až na střední škole a snažím se ho vlastně pochopit dodnes,” uvedl Smarzowski, jak se o vraždění mezi Poláky a Ukrajinci dozvěděl poprvé. Na filmu o masakrech chtěl nejdříve spolupracovat s ukrajinským režisérem, na Ukrajině jsou ale události, které nepřežily desítky tisíc lidí tabu. “Nevypadá to, že by se tam film někdy promítal. Na Ukrajině na něj vyšly i recenze, které začínaly větou: Film jsem neviděl, ale…”

Ani v Polsku hrůzné události, které varují, kam až lidi může zavést slepý nacionalismus, nejsou tolik známé. “Polovina Poláků o nich nic nevěděla, druhá měla informace špatné,” podotkl Smarzowski, podle nějž se lidi neučí z dějin. V dramatu Volyň se režisér podle svých slov chtěl hlavně dostat k divákovým emocím. “Chci, abyste si po filmu začali i volyňském masakru hledat víc informací a udělali si na něj vlastní názor. Také jsem chtěl, aby po filmu člověk přišel domů a objal své dítě,” uvedl Smarzowski.

Iva Přivřelová