Sergej Loznica představil na své intenzivní Lekci filmu dopodrobna proces natáčení, své „kouzelnické schopnosti“ na příkladu nejnovějšího snímku s názvem Krotká, který na Letní filmové škole diváci zhlédli v české premiéře. Prvotní impuls vzešel při práci na jeho předchozím filmu Moje štěstí (2010).

„Na začátku byla událost, která se stala hybatelem příběhu. Dalším aspektem bylo dílo Dostojevského – povídka Něžná. V jeho případě páchá hrdinskou sebevraždu, ale já chtěl něco, co vyvrací její charakter. Páchá čin, nebudu říkat jaký. Scéna se mi sama objevila na papíře a vzápětí se to začalo vyvíjet jinak, než jsem původně zamýšlel. Tématem je osud lidí žijících v nesvobodě. Vztahy mezi člověkem a mocí,“ vysvětlil na začátek a dál pokračoval systematicky – od konzultací s dramaturgem, který podle něj dokáže vycítit falešnost.

Při stavění příběhu se výrazně inspiroval samotným prostředím vězení, kam hlavní postava jede na návštěvu svého manžela. Představuje typický ruský „loch“, krásnou romantickou budovu, „tajemný nedostupný zámek“. Materiál před realizací sbíral Loznica hlavně venku, na základě skutečných lokací pak vznikl detailní storyboard, kde režisér zaznamenal i plánovaný způsob práce s divákem jako aktivním pozorovatelem.

Nejzajímavější se ale zdá jeho specifická práce s komparzem. Během sbírání materiálu si vytváří databázi herců, ve výsledku čítající 1000-2000 hlav, v případě Krotké s jakoukoliv vězeňskou minulostí nebo vztahem k vězení. S vybranými pak hovoří, fotí je, aby získal představu, kam koho umístit. Každý pak má svůj specifický úkol. Díky preciznímu předzkoušení pak celovečerní film natočil za pouhých 25 dní. Jeho snímky jsou složené z epizod s jasným začátkem a koncem. Samotná Krotká začíná v úvodu „jako hadr v pozadí“.

Alice Krajčírová